Bernardýn
Bernardýn dostal své jméno podle kláštera Sv. Bernarda ve švýcarských horách, kde byl chován místními mnichy. Předchůdce dnešního bernardýna se do těchto odlehlých míst (2469 m. n. m. ) dostal partně jako důsledek vojenského tažení římských vojáků přes švýcarské hory. Původní molossoidní plemeno bylo v augustiánském klášteře zkříženo pravděpodobně s novofundlandskou psem a dánskou dogou. Jiné prameny hovoří o křížení s velkými sedláckými psy určenými k hlídání stád ve švýcarských horách. Bernardýn, jak ho známe v dnešní podobě byl dlouhou dobu chován v naprosté izolaci od okolního světa a byl vychován k záchraně poutníků, bloudících v mlze při cestě do kláštěra sv. Bernarda.
Bernardýn je oddaný dobrák a ochranitel dětí. Je to výborný plavec, který má rád procházky. Dodnes je využíván horskou službou jako záchranář a lavinový pes.
Jsou známy dvě variety svatobernardského psa:
- Svatobernardský pes krátkosrstý
- Svatobernardský pes dlouhosrstý.
Krátkosrstí psi mají přiléhavou patrovou srst. U dlouhosrstých je délka srsti střední, je mírně zvlněná a nesmí být kudrnatá, přičemž na ocase a na nohou je srst delší. U dlouhosrsté variety je třeba 1 - 2x týdně srst kartáčovat a pročesávat.
Při péči o bernardýna je třeba zvlášť dbát na správné složení stravy. Nezanedbatelné je množství potravin, které musí bernardýn dostat.
S výchovou se musí začít už v raném štěněcím věku, pozdější výchova by už nepřinesla požadované výsledky.